Peruji.cz

Noční květ vstoupil do Zářiny ložnice, kde se to jen hemžilo jejími Dvorními dámami, služebnými a také porodními bábami. Noční květ si žádné z nich nevšímal a přešel rovnou k posteli, kde, podložená polštáři, ležela Záře. Byla ještě celá zarudlá a zpocená, ale přesto se šťastně usmívala na uzlíček ve své náručí a tiše mu broukala. Noční květ se u ní zastavil a se slzami v očích se na onen uzlíček zahleděl. „Je to...?“ nemohl z něj spustit oči. „Dcera,“ odpověděla Záře. Noční květ se na ni podíval a usmál se. Záře mu úsměv opětovala. „Naše holčička,“ vrátil se Noční květ pohledem k miminku. I Záře se na miminko s úsměvem podívala a jemně jím zahoupala. „Mohu?“ natáhl Noční květ k miminku ruce a tázavě se na Záři podíval. Ta s přikývnutím opatrně miminko předala Nočnímu květu. Ten holčičku vzal opatrně do náruče a lehce jí houpal. Navíc neodolal a konečky prstů jemně přejížděl po její hlavičce, tvářičce i drobných ručičkách. Holčička se v jeho náruči zavrtěla, ale cítila se v bez...

Ledovec stál uprostřed svých komnat a s přimhouřenýma očima poslouchal zprávy od dvou mužů, jeho nejlepších špehů. „Takže jste nic nezjistili?“ zeptal se po pár minutách. „Ne, žádný skandál. Nikdy neodhodil ani pecku z ovoce, natož aby provedl něco horšího. Měl hodně nápadníků, ale všechny námluvy a žádosti o ruku proběhly dle zvyklostí. A ten mladík, Shomar, se s ním sice setkával osobně, ale od jistého věku pouze v přítomnosti členů rodiny. Nikdy spolu nic neměli, dokonce se ani nepolíbili. Noční květ vstoupil do manželství neposkrvěný a první muž, který ho poznal důvěrněji a který ho připravil o nevinnost byl princ Ramir. A podle načich zjištění nebyl princi Ramirovi nikdy nevěrný. A neponičil svou pověst ani jinak,“ řekl první z mužů. „To ano. Ostatně kdyby nebyl manželem prince, tak bych si ho vzal sám. Tak dokonalá a překrásná bytost se jen tak nenajde,“ zasmál se druhý. Ledovec se na něj zamračil, ale nic neřekl, na neomalenost svého špeha si už zvykl. A ten muž by...

Průvod koní a kočárů vjel na palácové nádvoří a zastavil se. Z jednoho kočáru vystoupil Diamant, otočil se a natáhl ruku. Noční květ vystupující za ním se jí vděčně chytil a opatrně vystoupil. „V pořádku?“ přistoupil k nim Ramir a starostlivě na Nočního květa hleděl. „Ano, v pořádku. Jsem jen trochu ztuhlý,“ pokusil se Noční květ o úsměv. Ten mu moc nešel díky modřinám, které měl po celém obličeji. Aspoň že otok trochu splasknul. „To jsem rád,“ pousmál se Ramir a pohlédl na Záři, která se k nim vystoupila ze svého kočáru a připojila se k nim. „Vítejte, princové, princezno! Král vás očekává v trůnním sále. Okamžitě!“ přišel k nim králův osobní sluha. „Jistě, hned jsme tam,“ zamračil se na něj Ramir. Sluha jeho zamračený pohled chvíli opětoval svým povýšeným a pak s úklonou odešel. „Jak já ho nesnáším,“ zamumlal Ramir, než se rozešel do paláce. Záře i Noční květ ho následovali. Za nimi šli Ramirovi Společníci, Dvorní mladíci a Dvorní dámy. Všichni došli do trůnního sálu, zastavi...