Peruji.cz

Beaufort, držíc v náručí oblečení a také sadu hřebenů a kartáčů, a Henry vyšli z Gilbertovi kajuty a rozhlédli se. „Hej lidi, hotovo,“ zavolal Henry, když spatřil ostatní piráty, kterak stojí v hloučku u zábradlí. Ti se jako na povel otočili a pak se všichni svorně ohlédli. „No vidíš, vypadáš úžasně,“ usmála se Anette. „Díky!“ usmál se Beaufort. „Výborně. Tak pojďme odstranit tu káď z mé kajuty a půjdeme spát,“ promluvil Gilbert. „Ehm, kam mám dát své věci?“ otázal se Beaufort nejistě. „Do kapitánovy kajuty. Budeš spát tam,“ odpověděl Gilbert. Beaufort se zarazil a stejně tak i Henry. Oba předtím kapitánův rozkaz přeslechli. „Má spát u kapitána?“ zeptal se tiše Henry. „Ano,“ přikývl Gilbert. Henry stiskl rty a odvrátil se. „Půjdu si lehnout,“ zamumlal. Beaufort na něj nechápavě hleděl. Co se s jeho novým přítelem stalo? „Co se děje?“ zeptal se ho. „Nic. Dobrou!“ odsekl Henry a rozešel se ke vstupu do podpalubí. „Z toho si nic nedělej,“ promluvil za Beaufortem Einar. Be...

Parta pirátů rozjařeně opustila hostinec a za hlasitého smíchu mířila k přístavu. „Přísahám, že je to pravda,“ smál se už na pohled nejstarší z nich, čas mu do tváře vryl vrásky a vlasy i knír pokryl stříbrem. „A my ti to věříme, Gilberte,“ zasmál se blonďatý muž, který měl většinu svých dlouhých vlasů stažené v koňském ohonu až na ofinu, která mu spadala z čela a zakrývala mu levé oko. Gilbert jen mávl rukou. „Jen ho nech, Mikeu,“ zasmál se další blonďák, který vypadal stejně jako Mike, jen jeho vlasy byly ostříhané nakrátko. „Nic mu nedělám, Micku,“ vzal ho Mike kolem ramen. Mick jen protočil oči. „Nechte toho, dvojčata,“ zavrčela na ně jediná žena z celé skupiny. Oba muži na ni pohlédli nevinnými pohledy. Drobná brunetka jen protočila očima a raději přidala do kroku a zařadila se mezi Gilberta a vysokého svalnatého černocha. „Nenech je, aby tě rozčilovali Anette,“ usmál se na ni černoch a lehce ji pohladil po paži. Anette se na něj s úsměvem podívala. „Jackie má pravdu. N...

Třásl se zimou, když studený vítr profukoval dírami v jeho oblečení, které mu bylo příliš krátké a ubíral jeho štíhlému a drobnému tělu, které by se spíš hodilo k dívce než k dospívajícímu chlapci, i ty nejposlednější zbytky tepla. Zima také pronikala od země jeho rozedranými a rozpadajícími se botami. Pevně sevřel rukojeť dřevěného pouzdra potažené kůží v němž nesl svůj jediný majetek a zároveň své největší poklady. Housle a příčnou flétnu. Zatřásl hlavou, když mu silný poryv větru vmetl dlouhé plavé vlasy do jeho obličeje srdcovitého tvaru s jemnými až dívčími rysy. Průzračně modré oči klopil k zemi, aby je alespoň trochu uchránil před větrem. Jen občas je zvedl, aby se rozhlédl kolem ve snaze najít místo, kde by se mohl alespoň na okamžik ukrýt před zimou a větrem. S překvapením zjistil, že došel až do přístavu. Nervózně polkl. Námořníci pracující na lodích nebo procházející kolem něj si ho měřili nepřátelskými pohledy. Úředníci se svými poskoky ho zase ignorovali. Šel dál a krátce...

Už jste si někdy kladli otázku, co by se stalo, kdybyste se ocitli na pirátské lodi jako černý pasažér? Hodně lidí hned odpoví, že by je piráti okamžitě zabili. Ale na druhou stranu i piráti jsou přeci lidé.