Student - kapitola 12

„Babička a naši tě chtějí vidět,“ zahlásil Lucas hned, jak vstoupil do kanceláře.

„A proto jsem až doteď upřednostňoval vztahy na jednu noc. Tam jsem se nemusel setkávat s rodiči a zbytkem rodiny,“ povzdechl si Tom, ale vstal a přešel k Lucasovi, aby ho políbil.

„No, pokud to se mnou myslíš vážně a máš mě rád, tak bys to měl udělat. Rád bych, aby ses s mojí rodinou seznámil a oni viděli, jak jsi úžasný,“ přitulil se k němu po polibku Lucas.

„No dobrá. Že jsi to ty,“ líbl ho do vlasů Tom.

„Ty jsi bezva,“ zavýskl Lucas a dal Tomovi rychlou pusu.

Tom se rozesmál, usadil se na pohovce a Lucase si stáhl na klín.

„Ale teď mi prozraď, co mám tvé rodině donést. Pravý džetlmen nikdy nechodí s prázdnou? Takže?“ povytáhl Tom obočí.

„No, na poprvé by nejspíš stačili jen kytice a nějaké dobré pití. Aby si nemysleli, že si je chceš koupit. Ale pozor babička je velkou znalkyní mluvy květin, tak pozor, co budeš vybírat. A tátovi jede všechno kromě různých bourbounů, ale nejradši má slivovici,“ prozradil Lucas se spikleneckým úsměvem.

„Přece mu nepovezu slivovici. To chce něco lepšího. Pije whisky?“ zeptal se Tom.

„Jednou ji přinesl domů, že ji dostal k narozeninám od kolegů v práci a velmi si ji pochvaloval. Ale pak už ji nikde nesehnal, protože to byla pravá anglická,“ přikývl Lucas.

„A tvoje maminka s babičkou mají rády čokoládu a likéry? Že bych jim k těm květinám vzal nějakou lepší bonboniéru,“ zahleděl se na něj zkoumavě Tom.

„Mají, ale moc to nepřeháněj,“ řekl Lucas.

„Bezva. A kdy mám přijít?“ usmál se Tom.

„Hodilo by se ti to tento víkend?“ zamrkal na ně nevinně Lucas.

„Hodilo. A mám přijít v kolik?“ vklouzl Tom rukou pod Lucasovo oblečení a hladil ho po břiše.

„V sedm. Vyhovuje?“ vydechl Lucas.

„Velmi,“ zachraptěl Tom a vrhl se na Lucasovo hrdlo a krk, kde začal vyrábět znaménka lásky.

„Výborně,“ vzdychl Lucas a s přivřenýma očima zaklonil hlavu, jak se mu laskání líbilo.

***

Tom zastavil před Lucasovým domovem a s úsměvem vystoupil z auta. Ještě se sehnul, aby posbíral kytice, bonboniery a láhev té nejkvalitnější whisky, jakou sehnal. Tu strčil do kapsy, zamknul auto a vydal se k domovním dveřím, kde zazvonil na zvonek. Chvilku čekal, než se dveře otevřely a mezitím si ještě jednou zkontroloval oblek. Přeci jen chce udělat ten správný dojem. Po otevření dveří mezi nimi stál usměvavý Lucas v bledě modrém sáčku, bílé košili a malém bílém kloboučku na straně hlavy.

„Ahoj! Jdeš přesně na čas,“ pochválil ho.

„To já vždycky,“ usmál se Tom a Lucase políbil.

„Tak pojď,“ pokynul mu Lucas hlavou a ustoupil ze dveří.

„Děkuju!“ poděkoval Lucasovi a vstoupil dovnitř.

Poté Toma zavedl do obýváku, kde je usazená jeho rodina a odkašlal si.

„Tak tohle je můj přítel Tom Puschbauer,“ představil Toma.

„Ráda vás poznávám mladíku. Já jsem Hildegarda Fitzová, Lucasova babička. Ale říkej mi Heduš,“ přešla s úsměvem k Tomovi Lucasova babička, která si pro tuto příležitost oblékla decentní tmavě modrý kostým, na krku má perlový náhrdelník, v uších decentní perlové náušnice a na nohou černé lodičky.

„I já vás rád poznávám a tady taková malá pozornost pro vás,“ políbil Tom Hildegardě ruku a následně ji dal bonbonieru a kytici z bílých kamélií.

„Tedy ty víš jak starou babku rozmazlit, že? Nedělej to moc často nebo si na to zvyknu,“ pohrozila mu jakoby varovně prstem, než si kytici a bonbonieru převzala.

„Já rád rozmazluju,“ usmál se na ni Tom.

„To je jen dobře. Můj vnuk si zaslouží být rozmazlován. A koukám, že máte vkus. Francouzská bonboniera a i květiny jste zvolil dobře,“ prohlédla si Hildegarda dary.

„Co ty květiny znamenají?“ zeptal se Lucas.

„Bílé kamélie vyjadřují úctu,“ odpověděla babička a ustoupila stranou, aby se Tom mohl seznámit i s ostatními.

„Jsem Elsa Fitzová, Lucasova matka,“ přistoupila k Tomovi Elsa, oblečená v červených koktejlových šatech, ale dívala se na něj trochu ostražitěji, protože se jí už od pohledu moc nezamlouvá.

„Těší mě a tady něco pro vás,“ políbil jí Tom ruku a předal kytici a bonbonieru.

„Hmm, pravé belgické pralinky a hortenzie s toulitkou. Také dobrá kombinace,“ poznamenala Hildegarda po prohlédnutí květin, když Elsa od Toma odstoupila.

„A to znamená co?“ otočila se k ní Elsa.

„Toulitka symbolizuje ochotu přijetí, pohoštění a zájem. A hortenzie zase symbolizuje vděk za pochopení. Řekla bych, že ti tím chce říct, že je vděčný za to, že jsi mu dala možnost se s tebou seznámit a že doufá ve tvé přijetí jeho jakožto přítele tvého syna. Mám pravdu,“ otočila se Hildegarda na Toma.

„Máte,“ přikývl Tom a usmál se na Lucase, který se mu pověsil na ruku.

„No, měli bychom ty květiny dát do vázy,“ řekla Hildegarda a spolu s Elsou odešly z obýváku.

„A já jsem Gustav Fitz a jak už jste si asi odvodil, jsem Lucasův otec. Oh a tykejte mi,“ přistoupil k Tomovi s úsměvem Gustav a natáhl k němu ruku.

„Tom. Těší mě a tady taková maličkost ode mě,“ osvobodil Tom svoji ruku z Lucasova sevření, aby si mohl s Gustavem potřást rukou a předal mu láhev whisky, kterou vyndal z kapsy.

„To jsi nemusel. Páni, pravá anglická. To je v Německu vzácnost, to se mnou pak musíš ochutnat,“ usmál se Gustav.

„Moc rád,“ odpověděl s úsměvem Tom.

„Tak pojďte. Večeře je na stole,“ přišla do obýváku Hildegarda, která je odvedla do kuchyně, kde se otáčela Elsa.

Všichni si posedali a Elsa s pomocí Lucase roznesla talíře s polévkou. Všichni si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Po polévce přišel hlavní chod a poté i dezert. Konverzace nestála, mluvlili o různých tématech a všichni až na Elsu se výtečně bavili. Po jídle se přesunuli do obýváku, kde Gustav načal láhev whisky a velmi se bavili.

„Měl bych už jít,“ zvedl se Tom, když už se pomalu blížila půlnoc.

„Ale kam bys jezdil v tuhle dobu. Zůstaň a přespi tu,“ řekl Gustav.

„Pravda. Ještě by se ti něco stalo. Nene, nikam tě nepustíme,“ přidala se i Hildegarda.

„Ano, zůstaň. Budeme se tulit a mazlit,“ přitulil k němu Lucas.

„Fajn, přesvědčili jste mě,“ souhlasil Tom a jednou rukou vzal Lucase kolem pasu.

Lucas se usmál a otočil se ke své rodině.

„Už si půjdeme lehnout. Tak dobrou!“ řekl s úsměvem a začal Toma táhnout ven z obýváku.

„Moc děkuji! Za přespání i za večeři. Byla vynikající,“ otočil se ještě ke zbytku rodiny Tom.

„Nemusíš děkovat. Jsme rádi, že ti chutnalo a dobře se vyspi!“ řekla Hildegarda.

Elsa i Gustav oběma popřáli dobrou noc a Tom s Lucasem opustili obývák.

„Tak tohle je můj pokoj,“ odvedl Lucas Toma do svého pokoje.

„Máš to tu pěkné,“ rozhlédl se Tom.

„Díky! Ale obávám se, že tady nebudu mít pro tebe nic na spaní. Moje věci ti nebudou a táta je menší a ne tak svalnatý jako ty,“ skousl si Lucas spodní ret.

„To nevadí. Budu spát ve spodním prádle. Tedy pokud ti to nebude vadit,“ zahleděl se na něj tázavě Tom.

„Ne, nebude. Věřím, že ty bys mi neublížil,“ pohlédl na něj Lucas.

Toma až bodlo u srdce nad tou důvěrou v těch různobarevných něžných očích.

„Oh, tady. Koupil jsem ti kartáček na zuby, kdybys tu náhodou přespal. Kde je koupelna víš. Oh, počkej, ještě ručník,“ podal mu Lucas z nočního stolku ještě zabalený zubní kartáček a ze skříně ručník.

Tom poděkoval a odešel do koupelny. Lucas se posadil na postel a čekal, až se Tom vrátí. Když se tak stalo odešel do koupelny on. Vyčistil si zuby a zalezl do sprchy, kde se pořádně vydrbal. Po sprše si oblékl čisté boxerky a tričko na spaní a vrátil se do svého pokoje, kde už Tom jen ve spodním prádle ležel v jeho posteli. Také si lehl, stulil se Tomovi do náruče a po vzájemném popřání dobré noci a několika polibcích oba usnuli pokojným spánkem.

Zato v obýváku to vypadalo velmi čile.

„Tak hrozný chlap. Jak se může Lucasovi líbit,“ vztekala se Elsa.

„Mě se zdál v pohodě. Sice trochu namyšlený a arogantní, ale jinak dobrý,“ oponoval Gustav.

„Jak se ho můžeš zastávat? A teď navíc spí s Lucasem v jedné posteli! Co když mu ublíží?“ vstala Elsa z pohovky a začala neklidně přecházet po obýváku.

„Měla by ses uklidnit. Pokud by Lucasovi ublížil, tak bychom to slyšeli. A měla bys Lucasovi více důvěřovat. Pokud si ho vybral, pak nebude Tom špatný,“ odporovala i Hildegarda.

„Ještě ty začínej. Ale ano, je mi to jasné. Získal si tě tímhle ubohým koštětem, které splašil bůhvíkde. Co si o sobě myslí? Že donese pár smradlavých kytek, trochu čokolády a chlastu a získá si nás. Tak to ne. Mě si takhle nekoupí,“ vztekala se Elsa.

„Nepřijde ti, že to přeháníš. Je pozorný. Že se zajímám o mluvu květin mu nejspíše prozradil Lucas, ale on na to nemusel brát ohledy. Stejně tak nám nemusel kupovat tak kvalitní čokoládu a ani se kvůli nám oblékat do obleku. Mohl to klidně odbýt. Ale to neudělal. Nejspíš mu na Lucasovi tolik záleží, že se na nás pokusil udělat ten správný dojem a naklonit si nás. A toho by sis měla vážit,“ zamračila se Hildegarda.

„Nebudu si toho vážit. Nevadí mi, že je Lucas gay a kdyby si přivedl nějakého milého mladíka ve svém věku, tak neřeknu ani slovo. Ale přivést si chlapa o tolik staršího, na kterém je vidět, že mu jde jen o to jedno, to se mi prostě nelíbí,“ stála si Elsa na svém a odmítala ustoupit.

„No, naštěstí je to Lucasovo rozhodnutí. A říkej si co chceš, mě se Tom líbí a přijde mi, že je to pro Lucase vhodný partner. Postará se o něj, ochrání ho a zajistí. Navíc má zkušenosti, tak bude vědět co a jak, aby Lucasovi neublížil. A ne že budeš Lucase štvát proti Tomovi,“ zvedl se Gustav a odešel z obýváku.

„To jsem jediná, kdo s jejich vztahem nesouhlasí?“ nemohla Elsa uvěřit svým uším a očím.

„Nejspíše ano. Protože i mě Tom přijde jako dobrý partner pro Lucase,“ zvedla se i Hildegarda a odešla spát.

„Jenže já tohle nedovolím. Můj syn nebude znovu trpět kvůli někomu, komu jde jen o jeho tělo a až dostane co chce, tak Lucase odkopne. To nedovolím i kdybych toho hajzla měla zabít!“ řekla Elsa prázdnému obýváku a v očích jí zasvítilo odhodlání.

Odhodlání, které znají jen matky chránící své dítě.