Peruji.cz

Ramon zasténal, naposledy do Maruna přirazil a začal plnit jeho nitro svým semenem. Vyčerpaně se svalil vedle něj a ztěžka oddechoval. Marun se přetočil na břicho a položil si hlavu, kterou vypodložil svýma rukama, na Ramonovu hruď. Ramon se na něj podíval a vzal mezi prsty pramínek Marunových vlasů. „Víš, že jsi drzý? Tohle by sis vůbec neměl dovolit,“ poznamenal. „Vadí vám to, pane,“ zeptal se Marun a začal na Ramonově hrudi kreslit kolečka. „Ne, nevadí,“ usmál se Ramon. Marun mu úsměv opětoval. „Říkal mi můj sluha, který tě koupil, že prý máš umělecké nadání. Řekni mi, copak umíš?“ sklouzl Ramon rukou z jeho vlasů na záda, kde ho hladil. „Umím malovat a kreslit, hrát na hudební nástroje, přesněji řečeno na flétnu, kytaru, klavír, harfu a housle. A v neposlední řadě umím zpívat a tančit,“ vyjmenoval své dovednosti Marun. „Říkáš, že umíš tančit?“ zaujala Ramona poslední část. „Ano, pane,“ přikývl Marun. „Pak mi zatanči,“ řekl Ramon. Marun se vyvlékl z jeho náručí a natáhl se...

„Pane, mám pro naléhavé zprávy,“ vběhl vysoký Eunuch černé pleti do pokoje Sola. „Tak povídej,“ vyzval ho, usazený za toaletním stolkem, Sol jemným hlasem. „Pán Ramon má nového Mazlíčka a strávil s ním noc,“ řekl Eunuch. „Skutečně? Nu což, jen ať se pobaví s novou hračkou. Nakonec se stejně vrátí ke mně,“ vzal Sol do ruky kartáč a začal si rozčesávat vlasy. „Nemáte strach, pane? Že vás ten Mazlíček vystrnadí z vaší pozice?“ zeptal se Eunuch. „Nemám. Pochybuju, že by mohl být krásnější než já,“ usmál se Sol na svůj odraz. Eunuch se na něj také zahleděl. Je pravda, že Sol je opravdu krásný. Drobný a štíhlý, s rozkošným obličejem, zlatými zvlněnými vlasy a pomněnkově modrýma očima. „Nevím pane. Zaslechl jsem, že ten nový Mazlíček je opravdu nádherný. Navíc má prý vzácné barvy,“ řekl Eunuch. „Vzácné barvy? To má fialové oči nebo bílé vlasy?“ usmál se na svůj odraz Sol, odložil kartáč a natáhl se pro krém na obličej. „Obojí,“ odpověděl Eunuch. „Nemožné,“ zarazil se Sol. „Je to ta...

„Díval jsem, že mi z účtu zmizelo devadesát milionů kreditů, které se náhodou převedly na účet Akademie,“ podíval se tázavě na svého osobního sluhu vysoký černovlasý a černooký muž s bronzovou kůží. „Ano, pane! Na aukci jsem vám koupil nového Mazlíčka. Jmenu je se Marun a je to velmi vzácný kousek. Dokonce ten nejvzácnější, takový, kterého už nikde jinde nenajdete,“ přikývl sluha. „Večer mi ho pošli. Sám posoudím, zda za tu cenu stojí. Pokud ne, pak mi to splatíš,“ pohlédl na sluhu. „Jistě, pane!“ přikývl sluha a otočil se k odchodu. „Tak Marun, ano?“ pohlédl pán zamyšleně na dveře, které se za sluhou zavřely. *** „Připrav se, pán si tě k sobě dneska volá,“ vstoupil do Marunova nového pokoje statný Eunuch se zelenými vlasy a žlutýma očima. „Jistě. Ale musím se umýt,“ skousl si Marun spodní ret. Jistě, už do detailu prozkoumal pokoj, který mu byl přidělen. Prostorná místnost s velkou pohodlnou postelí, nočním stolkem, prostornou šatnou a nejmodernější elektronikou, s krémovými z...

„Ukaž se,“ řekl rudovlásek Marunovi týden po jeho příchodu do Akademie. Marun k němu zvedl pohled a narovnal se v ramenou. Rudovlásek k němu přistoupil a prohlédl si ho. Rukama dokonce vjel do jeho vlasů. „Bezva. Všechno jsme napravili. Hlavně o sebe dál pečuj, musíš vypadat jako ta nejkrásnější bytost na světě. Jen tak budeš chtěný a žádaný. Ale teď už přejdeme k výuce. Musíš se naučit, jak se oblékat, jak se líčit, jak se pohybovat, jak se chovat, jak mluvit v různých situacích a to nejdůležitější, jak uspokojit muže a dopřát mu co největší potěšení. A taky se musíš naučit nějakému umění. Hudbě, zpěvu, malování, kreslení, sochařství nebo tanci. Netěšíš pána jen v posteli ale i mimo ni,“ usmál se rudovlásek. „Dobře, Ashune,“ přikývl Marun. „Tak mi zazpívej, zatancuj a zkus mi namalovat a nakreslit něco na támhleten papír,“ rozkázal Ashun. Marun znovu přikývl a usedl ke stolu. Vzal do ruky tužku a začne kreslit. Nakreslil hnízdo, nad kterým létá pták a na jehož okraji stojí několi...

Marun se probudil a protáhl se. Podíval se na druhou stranu malého pokoje, kde má postel jeho starší bratr. „Dobré ráno, Ukito!“ usmál se na něj. „Dobré!“ zívl Ukito. Marun se usmál, odhodil peřinu a vstal. Přešel ke skříni a otevřel ji. Zahleděl se do zrcadla na vnitřní straně dveří a povzdechl si nad svým vzhledem. Podle něj je příliš malý, příliš hubený, má příliš jemný obličej a i jeho vlasy mu připadají hrozné. Jsou sice zdravé, husté a dlouhé, ale jemu by se líbila jiná barva než bílá. Jediné co mu na sobě líbí jsou jeho velké fialové oči. „Copak bráško?“ přešel za něj Ukito a objal ho. „Vypadám hrozně,“ postěžoval si Marun. „To není pravda. Jsi nádherný. Jsi možná malý a hubený, ale to ti dodává dojem zranitelnosti a křehkosti. Máš nádherný souměrný obličej, který vypadá velmi roztomile. A tvé vlasy a oči. Víš, jak jsou bílé vlasy nebo fialové oči vzácné a žádané? A ty máš obojí. Zkombinuj své tělo, obličej, vlasy a oči, tak ti vyjde to nejkrásnější a nejroztomilejší stvoř...

 Píše se rok 2120. Za těch sto let se ale mnohé změnilo. Technologie jsou mnohem vyspělejší a i lidé se změnili. Mají jak obvyklé barvy vlasů a očí, tak i neobvyklé (růžové, žluté, modré, zelené, bílé, atd.). Také se změnila struktura společnosti. Je zde několik spolků, kam jsou lidé zařazováni podle svého zaměstnání. spolek Svobodných, což jsou lidé, kteří mají obyčejná zaměstnání (prodavači, řemeslníci, pečovatelé, maséři, sociální pracovníci, řemeslníci, zedníci, dělníci, chůvy, sluhové, apod.). Dokonce sem patří i moderátoři, hlasatelé či úředníci.  spolek Podnikatelů, což jsou lidé, kteří podnikají a vlastní nějakou firmu, ať už jde o celosvětovou firmu nebo jen malý obchůdek.  spolek Umělců, sem patří všichni herci, zpěváci, hudebníci, malíři, kreslíři, sochaři. spolek Sportovců, sem patří všichni, co se profesionálně věnují nějakému spolku. spolek Ochranných, kam patří záchranáři, doktoři, všeobecné sestry, hasiči, policisté, detektivové, bachaři.  spolek Práv...

Takuli Stojím se svými lidmi na kopci a shlížíme na bělochy jedoucí na koni. Míří do své vesnice, která je nedaleko. Ovšem většina těchto bělochů zabila naše bratry a jejich duchové si žádají pomstu. Zvednu ruku a mávnu. Mí lidé, se mnou v čele, s křikem zaútočí na bělochy. Běloši se brání, přesto se nám daří jednoho po druhém zabíjet. Náhle si všimnu, že jeden běloch se nenápadně dostal pryč a snaží se utéct. Pobídnu koně a vydám se za ním. Dostal se celkem daleko, ale má smůlu, mě neunikne. Dostanu se před něj zastavím se těsně před ním. Zabrzdí tak prudce, že to neustojí a spadne na zadek. ,,Kampak ses to vydal?'' zeptám se ho, i když vím že mi nerozumí. Vyděšeně na mě hledí. Jeho oči mě fascinují. Mají barvu trávy. Důkladně si ho prohlédnu. Je mladý. Má tak 15 nejvýš 16 zim. Má vlasy barvy kukuřice, jeho kůže barvu mléka. Je malý a drobný. Téměř bych si ho spletl se ženou. Seskočím z koně a začnu se k němu přibližovat. Po zemi přede mnou ustupuje. Začne něco říkat, ale v...