Peruji.cz

Od alfovy návštěvy utekly už tři dny a Jayden stál na prahu svého pokoje a nevěřícně do něj zíral. Na zemi bylo rozházené jeho oblečení a už od prvního pohledu mohl říct, že pár kousků chybí. Několik triček, mikin, džíny, jeho oblíbená kožená bunda. Opatrně vkročil dovnitř a zastavil se uprostřed toho zmatku. Ještě jednou se rozhlédl a zjistil další ztráty. Chyběl jeho cestovní batoh a také jeho notebook a mobil, který nechal na stole. Rozčíleně vyběhl z pokoje a běžel do obýváku, kde byli všichni jeho sourozenci. „Tak dobře, který z vás to byl?“ zavrčel a přejel je rozzlobeným pohledem. „O čem to mluvíš?“ zeptala se jeho nejstarší sestra. „Někdo mi udělal v pokoji strašný nepořádek a vzal mi nějaké věci. Oblečení, mobil, notebook. Bylas to ty, Jane?“ upřel na ni Jayden pohled. „Co? Ne. Tak kdo to byl? Adene?“ otočila se Jane na toho nejstaršího. „Já to taky nebyl. Tak jo, kdo to byl, ať se přizná,“ vstal Aden a přejížděl všechny pohledem. Všichni ale mlčeli a dívali se jeden po ...

,Konečně sobota´ pomyslel si Jayden, když se probudil a slastně se v posteli protáhl. Poté se ještě zachumlal do peřin a zavřel oči v naději, že si bude moci ještě chvilku pospat. Ale nebylo mu přáno. „Vstávááááme,“ vletěly mu do pokoje jeho sestry a skočily za ním do postele. „Ještě nééé,“ zakňučel a přetáhl si peřinu přes hlavu. „Ale ano,“ zasmála se jedna z jeho sester, ostatní se k ní přidaly, stáhly z něj peřinu a začaly ho lechtat. „Néééé, nechte měěěěě,“ bránil se a snažil se uniknout neposedným rukám svých sester. „No tak holky, dejte mu prostor,“ ozval se ode dveří mužský hlas. Všichni pohlédli ke dveřím a spatřili svého nejstaršího bratra, jak se s úsměvem ležérně opíral o futra dveří. „Musíme ho přece dostat z postele,“ zasmála se nejstarší sestra. „Však on vstane. Tak běžte, šup,“ vstoupil nejstarší bratr do pokoje. Sestry se smíchem vyskočily z postele a vyběhly z pokoje. „Bláznivky,“ poznamenal nejstarší bratr s úsměvem. „To tedy. A to jsem si chtěl přispat. Te...

„Hele, nezajdeme na pizzu?“ otočil se před malou budovou školy Jayden na svého kamaráda Martina. „Mohli bychom,“ přikývl mladík s bronzovou kůží, černými vlasy a žlutýma očima a z výšky pohlédl na svého kamaráda, ostatně neměl v tom na vybranou, vzhledem k tomu, že byl o hlavu vyšší než Jayden. „Tak bezva,“ usmál se Jayden a poupravil si batoh na rameni a v očích barvě jantaru se mu zablýsklo. Rozešli se po chodníku směrem k jediné restauraci ve vesnici, která sloužila i jako restaurace i jako pizzerie a bar. Po cestě žertovali, škádlili se, pošťuchovali a smáli se. Martin na Jaydena zrovna dorážel, snažíc se z jeho dlouhých šedých vlasů s černými proužky udělat vrabčí hnízdo, zatímco Jayden se ho se smíchem snažil odstrčit, když uviděli postaršího vysokého muže s tmavě hnědými vlasy, jak s malou kyticí šel pomalu proti nim. Jejich alfa. Martin Jaydena okamžitě pustil a oba se přestali smát. „Pane,“ klesli oba na jedno koleno, sklonili hlavy a dali je na stranu, čímž tak odhalili ...

 Vlkodlaci. Mýtické bytosti, které vzbuzují strach i fascinaci. Je kolem nich spousta mýtů, ale kde je pravda? Mladičký Jayden je vlkodlak. Žije v malé anglické vesničce tvořené pouze vlkodlaky. Tito vlkodlaci tvoří smečku a jsou vzájemně propletení blízkými vztahy. A jako každá smečka mají svého vůdce, svého alfu. Pracují v jeho firmách, dostávají od něj plat, studují v jeho školách, mají-li mezi sebou spory, on soudí, najdou-li si partnera, on je svazuje. Všichni ho respektují, ctí a poslouchají. Takto to cítí i Jayden, ale jen do chvíle, kdy se stárnoucí alfa, po smrti své družky, rozhodne najít si jinou družku či druha a vybere si právě Jaydena. I přes veškerý respekt a úctu není Jayden nadšený, že se má v 15ti letech stát druhem alfy, kterému táhne již na 60. rok. V noc Krvavého měsíce, kdy má dojít k jejich spojení, uteče během svazovacího obřadu. Shodou okolností se dostane do vedlejší vesnice, která je taktéž tvořená vlkodlaky, bohužel jinou smečkou. Jak se k němu tato smeč...

Julien se rozjel po ledě a začal se pohybovat do rytmu písně v sestavě, kterou s Andrem tak dlouho nacvičoval. Byl odhodlán obhájit svůj titul mistra světa v krasobruslení a pro tuto příležitost si oblékl rudý kostým s černým zdobením. Diváci ho křikem povzbuzovali, óchali, áchali a jásali, kdykoliv předvedl nějaký složitý krok. Píseň dohrála a Julien dotančil. Uklonil se jásacím divákům i porotě, převzal si plyšového medvěda od malé holčičky v růžových šatičkách, která za ním přibruslila a dojel ke svému boxu, přelezl zábranu a pohlédl na dva usmívající se muže. „Šlo ti to výborně,“ plácl ho po zádech Andre. „To ano. A byl jsi při tom tak nádherný,“ vzal ho Eric za boky a políbil ho do vlasů. „Doufám, že to bylo dost na vítězství,“ řekl Julien. Na to už nikdo nic neřekl a všichni tři se zaposlouchali do komentářů komentátorů, kteří tak vyplňovali prázdná místa v čase, než se porota rozhodne v hodnocení. „A to byl prosím další excelentní výkon Ledového prince,“ hlásil jeden. „Pře...