Peruji.cz

Agramon vyšel před svůj hrad a zamračeně sledoval kočár, který zastavil na nádvoří. „Jste zpátky nějak brzy,“ poznamenal, když z kočáru vystoupil Amaymon s Verrinem. Amaymon jen pokrčil rameny a otočil se, aby dohlédl na Orobase, který stál ve dveřích kočáru a rozespale se rozhlížel. „Odjížděli jsme poněkud narychlo,“ odpověděl místo toho Verrin. „Stalo se něco?“ zeptal se Agramon tiše a pohlédl na Amaymona. „Netuším,“ pohlédl Verrin stejným směrem. Agramon na něj pohlédl a jeho zamračení se prohloubilo. „Promluvíme si až budeme sami,“ zamumlal Verrin. Agramon přikývl a dal pokyn správci, který stál u vchodu do hradu. Ten pokývl hlavou a zašel do hradu, odkud se po chvíli vynořili sluhové, aby se postarali o zavazadla. „Jsem unavený, takže se opláchnu a půjdu si lehnout,“ přešel k nim Amaymon. „Jistě. Jen mi řekni, je všechno v pořádku?“ musel se Agramon zeptat. „Ano, všechno je v pořádku,“ odpověděl Amaymon a poté rychle zašel do hradu. „Mé komnaty?“ otočil se Agramon k Ve...

Amaymon seděl v křesle vedle postele, na které spal jeho otec a tiše sledoval Verrina, který se nad ním skláněl. Jeho bratři stáli u dveří a vyměňovali si podezíravé pohledy. Amaymon pohledem sklouzl z Verrina na otce a zachvěl se. Jeho otec mu vždy připomínal skálu, pevnou, silnou a nezdolnou, ale muž který před ním ležel, byl pouze jeho stínem. Zsinalý, pohublý, ztěžka dýchajíc, s kapkami potu od horečky na čele, Amaymon měl neodbytný pocit, že jeho otec tu už dlouho nebude. „No?“ pohlédl na Verrina, když se narovnal. Verrin zakroutil hlavou a soucitně na Amaymona pohlédl. Amaymon s výdechem zavřel oči. „Zemře,“ zkonstatoval. „Ano,“ potvrdil jeho zkonstatování Verrin. „Cože? Jste přece léčitel, tak ho vyléčte!“ přistoupil k nim rozzuřený Ar, div mu z očí nešlehaly blesky. „Je mi líto. Jeho nemoc je příliš rozsáhlá. Nemohu mu pomoci, nikdo nemůže,“ pohlédl na něj s klidem Verrin. „Jste démon a ovládáte magii. Nebo ne? Tak ji použijte a uzdravte ho!“ Ar zaťal ruce v pěst a jen t...

Ran, Ror, i Iljar spolu s vojáky, kteří je doprovázeli, stáli u svých koní a nechápavě hleděli na prostorný kočár bez koní, kolem kterého pobíhali sluhové a nakládali do něj zavazadla, vaky s jídlem i uzavíratelné lahve s vodou. Co podle nich chybělo, byly koně, které by kočár táhli. „Hej Amaymone, kdy přivedou koně?“ křikl Ran na Amaymona, který v doprovodu pána démonů a dalšího démona, kterého jim představil jako Verrina a léčitele, vyšel z hradu a zamířil ke kočáru. Amaymon se zastavil a zadíval se na své bratry. Povzdechl si, otočil se a šel k nim blíž, aby na ně nemusel hulákat. „Nepřivedou,“ odpověděl krátce. „Ale jak ten kočár pojede, když ho nepotáhnou koně? Nebo ho potáhne jiné zvíře?“ zamračil se Ror. „Žádné zvíře. Kočár je poháněn kouzly. Uvnitř je mapa a na ní je vyznačen cíl cesty a kočár si sám bude hledat nejkratší cestu do cíle,“ vysvětlil Amaymon. Jeho bratři zůstali stát s ústy dokořán a nevěřícně na něj zírali. „A jak jste mysleli, že démoni cestují?“ pozvedl ...

 Království Zeram Král Nar ležel v horečkách v posteli ve svých komnatách a horečnatýma očima těkal po místnosti. „Mí synové...kde jsou mí synové?“ zašeptal ochraptělým hlasem. „Jsme zde otče,“ přistoupil k němu Ar, jeho nejstarší syn a pohlédl na své bratry, Rana, Rora a Iljara. „Mí synové. Jste všichni?“ zeptal se Nar. „Ano, jsme všichni,“ odpověděl Ran a vzal otce za ruku. „Amaymon. Kde je Amaymon? Kde je můj syn?“ zeptal se král a těkal očima po pokoji. „Přeci u toho démona. Poslal jsi ho tam, vzpomínáš?“ odpověděl Iljar a podíval se na své bratry, kteří mu jeho nechápavý pohled opětovali. „Přiveďte ho. Přiveďte mi mého syna,“ s tím se král prudce rozkašlal. „Jistě, otče,“ poupravil Ar svému otci přikrývku a když ten vyčerpáním usnul, se svými bratry se vzdálil z místnosti, aby ho nerušili. „Co budeme dělat?“ zeptal se Ror a pohlédl na Ara, který z nich byl nejstarší a navíc následník trůnu. „Co by? Přivedeme toho budižkničemu zpátky. Alespoň do chvíle než se otec uz...