Peruji.cz

Roxon se připlížil k pootevřeným dveřím salonku, ve kterém se nacházeli jeho rodiče, Shomar a také jeho otec. Přikrčil se u nich a mezírkou mezi dveřmi a zárubní nahlédl dovnitř. „...no a tak to bylo,“ dovyprávěl Shomarův otec se širokým úsměvem jakousi příhodu. On a Shomar seděli na menším sofa zatímco Lar seděl v křesle a Rubín s Černou perlou na sofa naproti nim. „To je zajímavé, ale chtěl jste něco projednat nebo se mýlím?“ zamračil se Lar. „Ach rovnou k věci. No dobrá, dobrá. Jsme tu kvůli Roxonovi. Prý už pro něj vybíráte vhodné nápadníky,“ nahnul se Shomarův otec a utrhl si kuličku hrozna z mísy na stole před ním. „Ano, vybíráme. Chci aby si Roxon vzal muže vhodného postavení, s dobrým vychováním a charakterem,“ ozval se Rubín a poslední slovo vyslovil s větším důrazem a přejel oba muže výmluvným pohledem. Shomar pevně stiskl čelisti a zaťal pěsti. Nikdy neměl Rubína rád a v posledních dnech ho přímo nenáviděl. „To je skvělé. No myslím, že už vybírat nemusíte. Shomar jist...

Roxon se procházel po zahradě. Naštěstí u jejich sídla byla zahrada dost rozsáhlá. „Máš návštěvu, chlapče,“ došel k němu jeho osobní sluha. „Opravdu? Koho?“ otočil se k němu Roxon. „Myslím, že budeš potěšen. Ale jedná se o dominantního muže, který není z rodiny, takže si musíš vzít tohle,“ podal sluha Roxonovi červený závoj zdobený jemnými zlatými ornamenty. Roxon si povzdechl a útrpně se na závoj podíval. „Je to nutné, chlapče,“ řekl tiše sluha. Roxon si neochotně závoj převzal a přehodil ho přes sebe. Sluha mu ho upravil a usmál se. Závoj Roxonovi sahal na všech stranách až ke kotníkům, jak to mělo být. „Nenávidím to,“ řekl Roxon. „Já tě chápu. Ale mysli na to, že je to jen dočasné,“ poslední část řekli oba najednou. Roxon si znovu povzdechl a nechal se svým sluhou odvést do vstupní haly. Když spatřil svého návštěvníka, srdce se mu rozbušilo. „Shomare,“ vydechl zamilovaně a zpoza závoje na hnědovlasého mladíka zbožně hleděl. „Rád tě vidím, Roxone,“ usmál se Shomar slizce a...

„Roxone, můj synu, dnes je ti už patnáct let. Dnešním dnem oficiálně končí tvoje dětství a začíná dospívání. Tím se pro tebe hodně věcí změní, ale hodně jich zároveň zůstane stejných. Přeji ti tudíž všechno nejlepší! Na Roxona!“ pozvedl stojící Lar číši s vínem k přípitku a pohlédl na svého mladšího syna. Roxon vyrostl do krásy, měl jemné rysy obličeje, rovné černé vlasy, které mu spadaly až k lýtkům, tmavě modré oči, které zdědil po matce a světlou pleť, kterou zase zdědil po svém otci Rubínovi, což ho v Mahasu činilo naprosto unikátním. Rubínova světlá pleť byla ostatně způsobena tím, že původem nepocházel z Masahu ale ze severního království Dotor. „Na Roxona! Všechno nejlepší!“ pozvedli své číše i ostatní. Roxon, se jen zářivě usmíval a pohledem přejížděl po všech účastnících jeho narozeninové oslavy. Nebylo jich mnoho, byli zde pouze jeho rodiče a bratr, ale to mu stačilo. Neměl rád velké oslavy, kde byly desítky hostů. Uslyšel otevření dveří, tak se ohlédl tím směrem a oči se...

Starý kněz stál nad postýlkou a vlídně shlížel na novorozeně ležící v ní. Z prostorné postele ho nervózně pozorovala vyčerpaná rodička. Černé rovné vlasy se jí lepily k snědému čelu a její tmavě modré oči přeskakovaly z kněze na postýlku. Vedle postele stáli dva muži, jeden vysoký a svalnatý s černýma očima, černými vlasy i vousy se snědou kůží, druhý byl nižší se štíhlou postavou bledou kůží, s dlouhými rudými vlasy a zelenýma očima. Oba muži stejně jako rodička sledovali kněze a nikdo z těch tří se neodvážil ani hlasitěji nadechnout. Kněz si jich nevšímal a pomalu stáhl z dítka peřinku. Poté těsně nad dítě položil své ruce a začal jimi přejíždět od hlavičky dítěte až po chodidla. Přitom zavřel oči, aby se mohl lépe soustředit. Zbývající tři osoby zatajily dech, nyní se jednalo o budoucnost dítěte. Po chvíli kněz otevřel oči, opatrně dítko zase přikryl a ustoupil od kolébky. Přešel k posteli a pohlédl na oba muže i rodičku. „Chlapec je submisivní,“ řekl tichým klidným hlasem. Matk...