Plachty naděje - kapitola 6

„LOĎ NA OBZORU!“ zakřičel Mike, když při západu slunce zahlédl loď, která se k nim blížila.

„JAKÁ?“ křikl na něj Gilbert, zatímco se posádka začala srocovat u zábradlí.

„PIRÁTSKÁ. JE TO LOĎ KAPITÁNKY SAMANTHY,“ odpověděl Mike.

„Kapitánka Samantha. Připravte se, bude vítání,“ zasmál se Gilbert a celá posádka se uvolnila z napětí, které je doteď svíralo.

„Kdo je kapitánka Samantha?“ zeptal se zmateně Beaufort.

„Naše stará známá,“ pousmál se Gilbert a podíval se na Beauforta, který vypadal zmateně.

„Takže na ni nezaútočíte?“ zeptal se tiše.

Od španělské lodi přepadli ještě další dvě, taktéž obchodní a plné velmi bohaté kořisti. Na rozdíl od první lodi ale tamější posádky neměly štěstí a nepřežily. Byly zavražděny a jejich lodě zapáleny. Pro Beauforta to byla noční můra.

„Ne, nezaútočíme. Ostatně máme zákon který zní, že pirát na jiného piráta nezaútočí a ani ho neokrade, či jinak nepoškodí a to jak na souši tak na moři. My piráti zkrátka jeden na druhého neútočíme,“ vysvětlil mu Gilbert.

„Hm,“ zamručel Beaufort zamyšleně a díval se, jak se loď kapitánky Samanthy stále přibližovala, až u nich zastavila.

„Hola hou, koho to tady vidím?“ objevila se u zábradlí rozesmátá černoška s černými dlouhými kudrnatými vlasy a zářivě se usmívala.

„Rád tě vidím, Samantho,“ přišel k zábradlí Darius a pousmál se.

Samanthu měl celkem rád. Před lety spolu sloužili na stejné lodi, učili se a když přišel čas, tak si oba koupili vlastní lodě a najali vlastní posádku a od té doby oba brázdili moře na vlastní pěst. Samantha byla také jediná žijící, kdo věděl o jeho pravém původu i o tom, co se mu před lety stalo.

„Máme víno, neuspořádáme slavnost?“ zajiskřilo Samanthě v očích.

„Jistě. Hoď sem provazy,“ souhlasil Darius.

Samantha se dobromyslně ušklíbla a ona i její posádka začala přehazovat tlusté provazy na Dariusovu loď a obě posádky začaly lana uvazovat kolem sloupů zábradlí a přivazovali tak lodě k sobě. Také mezi lodě dávaly prkna, po kterých pak Samanthina posádka přecházela na Dariusovu loď a povedlo se jí převalit i sudy s vínem. Piráti se mezi sebou bodře zdravili a objímali a brzy narazili sudy s vínem a začali si nalévat.

„A kdopak je tohle?“ zeptala se Samantha, když spatřila jí neznámého mladíka, který stál nejistě opodál a všechny je sledoval.

„To je Beaufort. Přidal se k nám nedávno,“ odpověděla jí Anette.

„Hm, a je co? Zajatec nebo otrok?“ Samantha si mladíka zamyšleně prohlížela.

„Ne, je to pirát,“ odpověděl jí procházející Darius.

„Opravdu? Tak to se s ním musím seznámit,“ prohlásila Samantha a zamířila k Beaufortovi.

Beaufort sledoval, jak se piráti mezi sebou baví a byl překvapený vřelostí a uvolněnou atmosférou, která mezi nimi panovala a tak si přicházející pirátky vůbec nevšiml.

„Takže ty jsi prý pirát. Navíc nováček,“ promluvila na něj, až chudák leknutím nadskočil.

„A-ano,“ zakoktal se Beaufort a nervózně na Samathu hleděl.

„Máš tetování?“ přimhouřila Samantha oči.

Beaufort souhlasně přikývl a vyhrnul si rukáv, aby Samanthě své tetování ukázal.

„Hezké,“ pochválila Samantha tetování a usmála se.

Její výraz i postoj se najednou stal přátelštějším.

„Pak vítej mezi piráty. A protože jsi nováček, pak ti na uvítanou mezi námi musím dát dar,“ prohlásila Samantha hlasitě až všichni zmlkli a zadívali se na onu dvojici.

„Moc mi ho nerozmazluj,“ zavolal na ni Darius, jeho tón byl ale zmírněn dobromyslností, která v jeho hlase zazněla.

„J-já nevím. Je to od vás velkorysé, ale...“ přešlápl Beaufort.

„Ale no tak, chci ti něco dát. Nějaký pěkný kabátec nebo klobouk. Pojď, ať si vybereš,“ popadla ho Samantha za ruku a táhla ho k jednomu prknu, aby přelezli na její loď.

„P-počkat! To nejde!“ zapřel se Beaufort do podlahy a vyděšeně hleděl na prkno před sebou.

Na loď už si trochu zvykl, ale myšlenka, že by měl stoupnout na úzké prkno, pod kterém je jen a jen voda mu naháněla hrůzu.

„Mohu jít s vámi? Pomohl bych Beaufortovi s výběrem,“ přešel k nim Henry a povzbudivě se na svého kamaráda usmál.

„Jistě. Pojďte,“ Samantha nezaváhala a sebejistě přešla přes prkno.

„To zvládneš. Stačí, když se nebudeš dívat pod sebe,“ šeptnul mu Henry a stejně jako Samantha přešel prkno.

Beaufort se zhluboka nadechl a opatrně stoupnul na prkno.

„Hej, dívej se na mě. To zvládneš,“ zavolal na něj Henry.

Samantha se na něj překvapeně podívala.

„Beaufort je pirátem teprve krátce. Nikdy předtím nebyl ani na lodi, natož aby přecházel z jedné lodi na druhou pomocí prkna,“ vysvětlil v rychlosti Samanthě.

„Ach tak,“ zatvářila se Samantha chápavě a ona i Henry začali Beauforta povzbuzovat.

Beaufort si oddechl a snažil se uklidnit bušící srdce, když konečně prkno přešel a ocitl se na palubě druhé lodi. Samantha i Henry se na něj usmáli a zamířili k Samanthině kajutě.

„Tady. Vyber si, co jen chceš,“ pootvírala Samantha několik truhel plné kabátci a klobouky.

„Tak pojď,“ plácl Henry zkoprnělého Beauforta po zádech a sám se k truhlám sklonil.

Netrvalo dlouho a oba mladíci se smíchem zkoušeli klobouky i kabátce a oba se u toho velmi bavili. Samantha je jen s úsměvem sledovala.

„Tenhle se mi líbí,“ vzal Beaufort do rukou klobouk se zahnutými okraji lemovanými stříbrem po stranách černé barvy, přičemž na pravé straně měl velké diamanty, které byly spojené stříbrným řetízkem a uprostřed byl ozdobený černým a bílým peřím.

„Dobrý vkus. A vem si k tomu i tenhle kabátec,“ sáhla Samantha do další truhly a vytáhla z ní tmavorudý sametový kabátec s okraji lemovanými černou a diamantovými knoflíky.

„No páni!“ sáhl po něm Henry a oči mu zářily obdivem.

„Je úžasný,“ vydechl Beaufort, který něco tak nádherného neviděl ani u královského dvora, když tam kdysi krátce pobýval.

„Vyzkoušej si ho. Když ti padne, je tvůj,“ usmála se Samantha.

Beaufort ho vzal do rukou, chvíli ho ještě obdivoval a poté si ho vyzkoušel. Kabátec mu padl jako ulitý.

„No tedy. Ten byl snad ušitý vyloženě pro tebe,“ řekl Henry při pohledu na kamaráda.

„A moc ti sluší,“ dodala Samantha.

„Vážně mi ho chcete nechat?“ obrátil se k ní Beaufort.

„Ano, ten kabátec i klobouk. Odteď jsou tvé,“ nasadila mu Samantha klobouk na hlavu.

„Eh...tak to děkuji!“ usmál se na ni Beaufort.

Krátce nato se vydali zpátky na Dariusovu loď, kde se Samantha okamžitě připojila k zábavě, zatímco Beaufort stál stranou, zhluboka dýchal a snažil se uklidnit po dalším nervydrásajícím přechodu přes prkno. Henry stál u něj a uklidňoval ho.

„Díky! Už je mi líp,“ podíval se Beaufort vděčně na svého kamaráda.

„Nemáš zač. Ty bys pro mě udělal to samé,“ mávl nad tím Henry a šel si pro víno.

Beaufort odnesl svůj nový kabátec i klobouk do kajuty a pak se i on připojil k zábavě. Popíjel víno a vesele se bavil s ostatními. Nevšiml si, že Darius vyšel schody ke kormidlu, opřel se o zábradlí a s číší v ruce ho sledoval.

„Je zvláštní, že jsi ho vzal do své posádky. Víš, co si myslím. Že jsi v něm viděl sám sebe a proto ses nad ním slitoval,“ stoupla si vedle něj Samantha, která už stihla o Beaufortovi zjistit pár informací.

„Nevím o čem mluvíš,“ odvětil Darius a upil vína.

„Ale víš. A víš to moc dobře, Dariusi. Nebo mám říct Tomáši?“ podívala se na něj Samantha pronikavým pohledem.

Doteď si Dariuse alias Tomáše pamatovala jako nezkušeného mladíčka, který se přidal k posádce, u které tehdy sloužila. Byl veselý, přátelský a hlavně naivní, čehož využil jeden starší pirát a znásilnil ho. Darius se tehdy změnil. Ztratil svoji naivitu, stal se vážnějším a odtažitějším a méně důvěřivým. Když si pak koupil vlastní loď a najal posádku, změnil si jméno a za svou minulostí udělal tlustou čáru.

„Takhle mi neříkej. Tomáš Zach zemřel už před lety. Místo něj je tu Darius Blackthorn,“ zavrčel Darius.

„Jak myslíš. Ale s tím chlapcem mám pravdu,“ pokrčila Samantha rameny, otočila se a vrátila se dolů mezi ostatní.

„Hej, chtělo by to nějakou muziku,“ zvolal jeden pirát ze Samanthiny posádky.

„Tak to máme štěstí. Je tu mezi námi jeden velmi talentovaný hudebník. Co říkáš Beauforte, zahraješ nám něco?“ otočil se k Beaufortovi Gilbert.

„Ehm...já...nevím,“ znejistěl Beaufort, ale to už se na něj piráti vrhli a začali ho přemlouvat, aby jim zahrál, takže mu nakonec nezbylo nic jiného než souhlasit.

Vešel do kajuty a přemýšlel, který nástroj vezme. Nakonec se rozhodl pro harfu. Vyndal ji z pouzdra a donesl na palubu. Poté ještě rychle zaběhl pro židli, na kterou se usadil a přitáhl si harfu k sobě. Zhluboka se nadechl a začal hrát. Se zavřenýma očima hrál pomalou tesknou melodii a po chvíli se dal i do zpěvu.

„Na dně moře spí

překrásná tvář dívčí.

Měsíce svit září

na ocas šupinatý.

Mořská panna to je

o níž každý námořník vypravuje.

Spí na dně mořském

sní o snu krásném.

Jakmile se probudí

zasáhne každého její hlas líbezný.

Odolej kráse té

nebo na dně mořském

zavřou se oči tvé

věčným snem.“

Nechal doznět posledních pár rozechvělých tónů a otevřel oči. Všichni piráti stáli v kruhu kolem něj a v tichu ho sledovali a naslouchali.

„To bylo úžasné,“ zašeptala Anette a ostatní začali ihned přizvukovat a dožadovat se další skladby.

Beaufortovi nezbylo nic jiného než hrát znovu a znovu, dokud obě posádky unavené, přílišným množstvím vína, k ránu neodpadly. Beaufort vzal harfu a potichu odešel do Dariusovy kajuty, kterou s ní stále sdílel. Opatrně vložil harfu do pouzdra, převlékl se do noční košile a zalehl do postele.

„No konečně,“ zabrblal Darius v polospánku a přetočil se čelem k Beaufortovi a objal ho.

Beaufort se na něj podezíravě podíval, ale byl příliš unavený a tak se jen přitulil k Dariusově hrudi a zavřel oči. Brzy se kajutou ozývalo jen dvojí lehké oddechování dvou spících lidí.

***

„Tak zase někdy,“ zvolala Samantha, když se v poledne ona i její posádka probudila, vrátily se na její loď a její i Dairusova posádka nyní odvazovala lana, která k sobě poutala obě lodě, aby mohly jet každá svou vlatní cestou.

„Tebe vždycky rádi vidíme, Samantho,“ ušklíbl se na ni dobromyslně Darius.

„A Beauforte, hodně štěstí!“ křikla ještě Samantha než se od sebe obě lodě oddělily a daly se do pohybu.

Beaufort jí jen s milým úsměvem zamával

„Samantha je docela milá,“ prohodil k Henrymu.

„Jo, když jsi pirát a když si tě oblíbí. Jinak to dokáže být pěkně nemilosrdná mrcha. Ale tebe si hodně oblíbila. Bylo to vidět,“ zasmál se Henry.

Beaufort se jen usmál a nasadil si na hlavu klobouk, který doteď třímal v ruce. Opravdu se mu líbil. Henry nad ním jen s úsměvem zakroutil hlavou.

„Pěkný klobouk. A hodí se k tobě,“ ozvalo se za nimi.

Oba se otočili a stanuli tváří v tvář Dariusovi, který si Beauforta měřil hodnotícím pohledem.

„Opravdu ti moc sluší,“ poznamenal Darius a lehce se dotkl Beaufortovi tváře.

Henryho při tom pohledu píchlo u srdce a musel se otočit pod záminkou smotávání lana. Roztřeseně se nadechl a snažil se zatlačit slzy.

„D-děkuji! Ale musím jít. Gilbert mi chtěl něco ukázat,“ ucukl Beaufort a odběhl.

„Proč on? Proč on a ne...“ Henry zmlkl, když mu unikl tichý vzlyk.

„Proč on a ne ty? Nevím. Je v něm něco, co tobě chybí. Zapomeň na mě Henry. Užili jsme si a bylo to dobrý, ale skončilo to a já už nemám zájem. Smiř se s tím už konečně!“ s tím se Darius otočil na patě a odcházel, nechávajíc Henryho, kterému nyní tekly po tvářích slzy, za sebou.

Henry si slzy setřel, ačkoliv to bylo zbytečné, a snažil se nevzlykat. Srdce ho bolelo a moc si přál být na Beaufortově místě kapitánova objektu zájmu. Ale věděl, že to už se nikdy nestane. Darius se ho již nabažil a už po něm netoužil. A on byl tak hloupý, že si dovolil se do něj zamilovat. A co hůř uvěřil, že je milován.

„Nezaslouží si, abys pro něj plakal,“ objevil se vedle něj Mick a starostlivě svého bratra sledoval.

Často si z Henryho s Mikem utahoval, ale byl to jejich bratr a když se trápil nebo měl problémy, tak se mu snažili pomoct.

„Co ty o tom víš?“ zeptal se Henry.

„Dost. I já si prošel něčím podobným. Snaž se zůstat silný. Neukazuj mu, jak moc ti ublížil. Zatvrď se a až budeme v Tortuze, najdi si někoho jiného. Někoho, kdo si tě bude vážit a milovat tě. Ukaž m o co přišel,“ stiskl Mick Henrymu rameno a pousmál se na něj.

Henry se na něj vděčně usmál a přikývl. Mít bratry bylo občas i dobré.