Peruji.cz

„Vstupte,“ zvolal Ramon, když někdo zaklepal na dveře jeho pracovny. Dveře se otevřely a do pracovny vstoupil Marun. „Co potřebuješ?“ zeptal se Ramon chladně a vzal do rukou papíry, do kterých se zahleděl. „Chtěl bych se usmířit,“ špitl Marun. „Usmířit se můžeme, až si uvědomíš, kde je tvé místo. Takže pokud to je vše, můžeš jít,“ řekl Ramon. „Já si uvědomuju, kde je mé místo. Prosím Ramone, nezlob se na mě. Ano, přehnal jsem to, zapomněl jsem své místo, ale byla to jen otázka. Jen jediná otázka. To přece není zas tak moc,“ do Marunova hlasu i očí se vloudilo zoufalství. Ramon se opřel o opěradlo židle a vážně na Maruna pohlédl. „Možná že není. Ale co když to příště bude moc?“ pozvedl Ramon obočí. „Nebude. Vím, kde je mé místo a už z něj nevybočím,“ přešel k němu Marun a usadil se mu na klíně. „Hmmm. Proč ses mě vůbec ptal na dítě?“ zeptal se Ramon. „Pravdu?“ zeptal se Marun. „Ano. Zajímá mě to a proto se nerozzlobím,“ přikývl Marun. „Já...vždy jsem toužil po tom mít jednoh...

Marun zaťukal na dveře od Ramonovy pracovny. Už to byl měsíc, co se stal Oblíbencem a co se přestěhoval z křídla pro Mazlíčky blíže Ramonovu pokoji a teď měl na Ramona žádost. Po vyzvání dveře otevřel a vstoupil do pracovny. „Co potřebuješ?“ zeptal se ho Ramon, aniž by vzhlédl od papírů, na které se mračil. Papíry, které držel před sebou nenesly dobré zprávy, naopak. Ari chtěl potrestat své ponížení a zmrzačení a zahájil vyšetřování, které má najít pět útočníků, kteří to mají na svědomí. Musel to vyšetřování zastavit dřív, než se na něco přijde. A pokud možno nenápadně, aby ho nikdo nemohl podezírat. To že byl jedním z Elity a k tomu člen Velké rady, neznamenalo, že byl nedotknutelný. Za zmrzačení jiného z Elity mohl být potrestán i on. „Chtěl bych tě o něco požádat,“ přešel Marun ke stolu a shlédl na Ramona. Ramon si povzdechl, promnul si kořen nosu a opřel se o opěradlo židle. „Povídej,“ pobídl jemně Maruna. Marun obešel stůl a usadil se rozkročmo Ramonovi na klíně. „Chtěl byc...

„Měl jsem v plánu udělat z tebe Oblíbence, Sole. Ale neudělám Oblíbence z někoho, kdo je ochoten takto lhát a podvádět. Sbalíš si věci a zítra odjedeš pryč,“ rozhodl Ramon, když pod vlivem Séra pravdy vyslechl Sola i Eunucha. „Ne, pane, prosím. Pochybil jsem, ale jen z lásky k vám. Prosím, odpusťte, moc vás prosím! Nevracejte mě do Akademie, prosím!“ rozvzlykal se znovu Sol, padl před Ramonem na kolena a zoufale se chytil jeho kalhot. „Co je tohle za lásku? Už jsem se rozhodl. Zítra odjedeš. Ale neboj, do Akademie tě nevrátím. Ne, prodám tě do toho nejubožejšího nevěstince, který najdu,“ vytrhl se Ramon ze Solova sevření. Sol se zoufale rozvzlykal ještě víc a začal ještě víc naříkat a prosit. „Odveďte ho,“ rozkázal Ramon. Několik Eunuchů ho poslechlo, popadli Sola a vyvlekli ho ze salonku. „A ty. I na tebe padá část viny a docela velká,“ otočil se Ramon k provinilému Eunuchovi. „Jaký je můj trest?“ hlesl tiše Eunuch se sklopenou hlavou. „Tvým trestem je smrt. Bude tak učiněno z...

„Vypadáte spokojeně,“ zkonstatoval Eunuch, když ráno doprovázel Sola z pánových komnat. „Abych nebyl. Je to už měsíc, co si mě k sobě pán volá každou noc a toho bělovláska si ani nevšimne,“ usmál se Sol. „Jen jestli nečeká, až bude úplně v pořádku. Přeci jen byl docela dost zmordovaný,“ nakrčil Eunuch obočí. „Možná. Ale myslím, že už se mi Ramona podařilo nalomit a že už ho nemá tak rád jako před měsícem,“ podíval se na něj samolibě Sol. „Pomlouváte ho?“ zeptal se Eunuch. „Ano. A Ramon mi ty lži začíná pomalu ale jistě věřit,“ přikývl Sol. „Ale jen pomluvy stačit nebudou. Musíme nasadit nějakou vyšší páku,“ zamyslel se Eunuch. „To už mám vymyšlené,“ mrkl na něj Sol, otevřel dveře od svého pokoje a zmizel uvnitř. *** O půl roku později „Zklamal jsi mě Marune. Měl jsem o tobě lepší mínění,“ vzhlédl Ramon hlavu od svého stolu a podíval se na Maruna stojícího před stolem. „Čím jsem vás zklamal? Já to nechápu,“ zatvářil se Marun zmateně. „Však ty moc dobře víš čím. Nebo sis mysl...

Marun ležel třesoucí se na posteli, stále připoután k pelesti. Tiše vzlykal a snažil se nehýbat, protože i sebemenší pohyb ho bolel. Nebylo divu, jeho tělo hrálo všemi barvami a nejen jeho tělo, ale i jeho obličej, od modré přes fialovou až po černou v modřinách, červenou ve šrámech a popáleninách po vosku, navíc měl po těle zaschlou krev. Vedle něj spal Ari, který se začal probouzet. Marun se roztřásl ještě víc a pokusil se schoulit do ještě menšího klubíčka, aby se udělal co nejmenším. „Tak jak ses vyspal? Doufám, že stejně dobře jako já?“ zachechtal se Ari a podepřel se na lokti. Marun jen tiše zakňučel, bolí ho i mluvit. „Ani nevíš, jak rád bych tě ošukal znovu. Ale bohužel nemám čas. Za chvíli musíš být u svého pána, podle dohody,“ přejel mu Ari prsty drsně po tváři. Poté si povzdechl a vyhrabal se z postele. Zašel se umýt do koupelny a poté se oblékl. Zastavil se nad postelí a odpoutal Maruna, kterému hodil jeho věci. „Vezmi si to a jdeme,“ rozkázal a za vlasy vytáhl Maruna ...

„Vítejte, pane!“ usmál se na Ramona mladý recepční na hotelu. „Dobrý den! Mám tady rezervované apartmá na jméno Ramon Nioux,“ řekl Ramon. „Chvilku, pane. Jen se podívám,“ řekl recepční. Ramon přikývl a ohlédl se na Maruna, který byl dnes oblečen v těsných latexových kalhotách, v černém latexovém tričku s dlouhými rukávy a dosahujícím sotva pod bránici a vysoké černé kozačky. Navíc měl na sobě černá pouta, černý obojek a vodítko, jehož vodící konec držel. Kousek za Ramonem stál Eunuch, který měl na starosti jejich zavazadla. „Ano, pane. Mám vás tady. Máte rezervaci na tři dny. Dnes, zítra a pozítří. Platba byla uhrazena předem a máte zde nahlášeného jednoho Mazlíčka a jednoho Eunucha. Souhlasí?“ zvedl k němu pohled recepční. „Ano, souhlasí,“ přikývl Ramon. „Tady máte kartu od pokoje. Poslíček vás doprovodí a vezme vám zavazadla,“ usmál se na ně recepční, podal Ramonovi kartu a mávl na poslíčka. „Dobrý den, pane. Dovolte mi postarat se o vaše zavazadla,“ přešel k nim s úsměvem pos...